Neuropsychologie je to relativně nová, dynamicky se rozvíjející součást psychologie, která zkoumá soubor psychických procesů z hlediska jejich mozkové organizaci. Jinými slovy, studuje, jak mozkové struktury ovlivňují chovaní člověka, jeho emoční projevy a psychické funkci jako paměť, řeč, pozornost a atd. Neuropsychologie dovoluje zjistit které části mozku a které funkční systémy se v určitou dobu nezformovaly, nebo kde došlo k nějakým poruchám, následně může najit příčinu obtíži a pak překonat je pomoci speciálních korekčních metod (cvičeni).
V poslední době se výrazně zvýšil počet dětí, které mají potíže ve škole, zaostávají v psychickém vývoji, nejsou dostatečně zralé pro nástup do školy a mají potíže při adaptaci ve školním prostředí. Psychologové většinou konstatují, že dítě má narušenou nějakou funkci (např. pozornost, paměť), ale neberou v úvahu, že každá funkce má složitou mozkovou organizaci, a stejná potíž se může projevit v důsledku poruchy úplně jiné částí této struktury, odpovědné za danou funkci.
Náš mozek lze rozdělit na tři části. První (nejnižší) část dodává energii do dvou vyšších úrovní a nachází se v mozkovém kmeni a v podkorových strukturách. Na druhé úrovni, která se nachází ve střední části mozku (temeno, zátylek…), dochází ke zpracovávání a k uchovávání informaci (je zde centrum pamětí, prostorového a předmětového vnímání). Třetí úroveň, ležící v přední části mozku, odpovídá za programování a kontrolu činností, které odpovídají funkce plánovaní a chápání.
Ukázalo se, že mozek dítěte se vyvíjí nerovnoměrně, jakoby mozaikovitě. Každá z těchto částí může být postižena nějakou organickou změnou či narušením z mnoha různých příčin: od nedostatečného zásobeni kyslíkem v těhotenství až po nesprávný ontogenetický vývoj dítěte (zvedání hlavičky, sezení, lezení, stavění se na nohy atd.).
Neuropsychologové při svých výzkumech odhalili obecné tendence nezralosti mozkových struktur u dětí. Jako nejdůležitější se jeví nedostatečný vývoj energetické (první) části. Dítě s podobným defektem se není schopné dlouho věnovat jedné činnosti, protože se rychle unaví, což učitelé často vnímají jako intelektuální nezpůsobilost, a vede ke snížení sebevědomí. Při tom však dítě může být velmi vnímavé a vysoce inteligentní, prostě mu „energetické zdroje“ jeho mozku stačí jen na krátkou dobu. I když má na začátku výborný prospěch, může se rychle změnit na „trojkaře“. Takové dítě se ve škole doslova „vyšťaví“, a doma pak může bezdůvodně plakat, být často nemocné, stává se podrážděné a velmi emocionálně zranitelné. Kvůli tomu může mít i problematické vztahy se spolužáky.
Děti, které mají nedovyvinutou třetí část – programování a kontroly, jsou žáci, kteří obvykle nejsou schopní respektovat obecné normy chování a jiné společenské pravidla. Můžou vstát během vyučování z lavice a projít se po třídě, můžou si hrát během výuky a vyrušovat sousedy, zapomínají, že je potřeba se přihlásit na hodině, než něco řeknout… Prostě nerespektují pravidla chování ve škole. Při vyučování takové děti mohou soustředěně pracovat jen velmi krátkou dobu, pak začnou být nesoustředěné, nejsou schopné přijímat informace, nudí se, jsou neposedné a nepozorné. Přizpůsobit se požadavkům a normám školního života je pro ni velmi obtížné.
Další v hodnocení nezralosti mozkových struktur je nedostatečnost druhé části mozku, kvůli které mají školáci potíže s pamětí, s prostorovou orientací (zejména špatné psaní písmen a číslic, včetně jejich umístění na stránkách v sešitě). Samozřejmě, se to odráží v jejich školních výsledcích. Tyto potíže však tolik neovlivňují schopnost adaptace ve školním prostředí, jako první dva případy.
Je žádoucí si všimnout potíže dítěte včas, protože jeho mozek je plastický a podléhá korekci do 12 let. Po 12. roku lze slabé části mozku kompenzovat silnějšími, ale tato cesta už je o dost obtížnější.
No Comments